Rozhovory s Miesem van der Rohe

Období třiceti let, které Mies van der Rohe, legenda modernismu, strávil prací v Americe,
bezpochyby reflektuje jeho důsledné a vyzrálé úsilí, kterým se pokoušel dosáhnout svého cíle:
nové architektury dvacátého století. Rozhovory s Miesem van der Rohe se zaměřují právě na toto
americké období a tím dávají novou důvěru tomuto tvrzení, jelikož popisují architektovy
nejdůležitější myšlenky o projektech a navíc jsou řečeny jeho vlastními slovy. Mies mluví v této
sbírce rozhovorů zcela svobodně o svém vztahu ke klientům, o obecném jazyce, který ve svých
architektonických projektech hledal, o vlivech na svou práci i o syntéze architektury a techniky,
kterou prosazoval ve svých projektech a stavbách. Esej Inaki Ábalose nám dodává kontext pro lepší
pochopení těchto rozhovorů a dívá se na Miesův odkaz z pohledu dnešní doby.

To, co dělám já, co nazýváte mou architekturou, by mělo být jednoduše nazýváno konstrukčním
přístupem. Na začátku projektu o formě nepřemýšlíme. Přemýšlíme o tom, jak správně použít materiál.
Poté přijmeme výsledek. Když pracujeme, necháváme velké myšlenky viset ve vzduchu. Nechceme, aby
klesly. Často jsme sami překvapeni, co z nich vzešlo. Sbírám všechny tyto skutečnosti, sbírám jich
tolik, kolik jen mohu. Studuji je a pak se jimi řídím.
Mies van der Rohe, 1955