Uzemní plán - věc veřejná
Územní plán – věc veřejná
ÚVOD. Příčinou našeho zájmu o věci veřejné je jednak běžný občanský postoj, jednak profesní zaměření. V roce 2005, po čtyřech letech studijních prací v měřítku zlínského katastru, získala naše kancelář v urbanisticko-architektonické soutěži na regulaci centrální části Zlína, v konkurenci třiceti návrhů jednu ze dvou 1. cen a následně i zakázku na návrh Regulačního plánu centra města. Součástí práce na regulaci budoucí stavební činnosti v hranicích kulturního dědictví města je dosažení široké shody při zachování vlastního obsahu návrhu, usmíření často až protichůdných zájmů zúčastněných investorů, provozovatelů dopravních a technických systémů, veřejnosti, veřejno-právních orgánů, objednatele. Oč více času jsme během přípravných prací i vlastního návrhu věnovali jednáním s dotčenými stranami za účelem vzájemné informovanosti, jejich zapojení do návrhu, tím méně času jsme věnovali představení konceptu návrhu veřejnosti. Tento dluh chceme nyní, po skončení práce, alespoň částečně vyrovnat sérií kritických článků věnovaných podstatným rysům územního vývoje posledních dvaceti let ve Zlíně, typických i pro jiná středně velká města.
Dříve než přistoupíme ke kritice konkrétních místních záměrů a návrhů z oboru územního plánování a stavby měst, pokusíme se charakterizovat některé společenské příčiny dnešního deformovaného stavu výkonu profese ve službách obecní správy, které mají svůj původ v minulosti.
SPOLEČENSKÝ RÁMEC PROFESE. Obsah územního plánování, řízeného vývoje sídel s ohledem na místní podmínky a možnostmi, měnící se potřeby obce, na hospodářskou, společenskou, kulturní, regenerační funkci městského prostředí, nedoznal za posledních dvacet let v porovnání s předchozím obdobím ve většině našich měst střední velikosti ani ve Zlíně podstatnějších změn. Období 60. – 80. let, jevící se navenek jako „etapa hromadné výstavby“, se v řadě charakteristických rysů liší od urbánní produkce zemí svobodného světa, neboť se jedná o kulturní projev dvou odlišných společenských systémů. Podstatný rozdíl spočívá v odlišném vývoji a stavu teoretického základu oboru. U nás v praxi dominuje jednotná metodika Výzkumného ústavu výstavby a architektury zaměřená na potlačení osobního vkladu, odpovědnosti architekta, eliminaci vlivu místních podmínek, což postupně vede k nezájmu o příčinnou souvislost společenských jevů, společenské objednávky a praktických řešení, ke ztrátě autorské senzibility. Charakteristiky jako soukromé vlastnictví, intenzivní formy rozvoje, tržní hospodářství, volný obchod, struktura zaměstnanosti, růst životní úrovně, limity znečištění, městská příroda apod. nemají vliv na vývoj urbánní struktury měst. Typickými místními projevy zmíněného období jsou zřizování rozlehlých monofunkčních ploch pro bydlení a pracovní příležitosti ve výrobě, ubikační charakter částí měst, nedostatek vybavenosti všech stupňů, stagnace dopravní, technické infrastruktury, destrukce veřejného prostoru.
Průvodním jevem je ztráta společenské prestiže profese, která vyměnila svůj tvůrčí instrumentář - kritické nezávislé myšlení, vlastní hodnotový systém, rozsah profesní odpovědnosti za pracovní návod, jednotnou metodiku. Tradiční schéma organizace práce z meziválečného období, kde v čele pracovního kolektivu specialistů stojí odpovědný architekt (kolektiv architektů), se v rovnostářském režimu rozplynulo, došlo k rovnoměrnému rozptýlení odpovědnosti na specialisty, zevně lépe ovladatelný kolektiv. Během prvých dvaceti let mé praktické činnosti v Centroprojektu, nástupnické organizaci Baťova Stavebního oddělení, jsem mohl sledovat rozdíl v chápání obecně akceptované šíře profesní odpovědnosti u starší generace architektů (M. Drofa, V. Kubečka, V. Šplháček, Z. Plesník) a (s výjimkami) nastupujících generací školených v 50. - 60. letech a později. Tato deformace dělby odpovědnosti provázená ztrátou profesní prestiže u předmětu činnosti, kde vnitřní ústrojnost návrhu hraje rozhodující roli, rozdělila profesní obec na úslužné architekty a autory, otevřela cestu politické, ničím nekorigované iniciativě, představující nebezpečí pro rovnovážný rozvoj sídla.
Návrh na dostavbu Náměstí Práce a východní části území továrny, urbanisticko-architektonická soutěž na regulaci centra města, perspektivní pohled, Chládek - architekti, 2005
OBČANSKÁ & OBECNÍ INICIATIVA. Po nápravě společenských poměrů u nás, doprovázené okamžitou úpravou základního právního rámce demokratického zřízení se ukazuje, že kultura stavby sídel, sloužící organizaci městského způsobu života, zrcadlící dosažený stav civilizace, není dnes připravena zhodnotit hloubku změny situace a nabídnout praktické řešení trendů, které vystupují se stále větší naléhavostí. Výraznou překážku tvoří kontraproduktivní iniciativa místních obecních úřadů. Zde je nutno rozlišit mezi běžnou občanskou iniciativou zahrnující oprávněné požadavky na funkci městských systémů, zdraví a bezpečnost místního prostředí, úroveň vybavenosti, nabídku bydlení, pracovních, školicích, kulturních, rekreačních, sportovních příležitostí. Tyto náměty jsou vždy žádoucí součásti úvodních fází práce na územní dokumentaci, pokud vůbec v úvodní či konceptní fázi ke kontaktu s občanskou, podnikatelskou, laickou i odbornou veřejností dojde. Iniciativy místních politických sborů, pověřených ze zákona pořizováním územní dokumentace „ve snaze pomoci“ však prosazují nebo potlačují mocenskými prostředky vymezování funkce ploch, charakter i obsah chystaných záměrů, bez znalosti někdy fatálních důsledků, které svým rozhodnutím legalizují. Zde je nutno přiznat, že rozhodnutí politických grémií se občas opírají o odborná stanoviska, posudky projekčních kanceláří, které tím přejímají za své dlouholeté konformní služby odpovědnost za dosažený stav. Za všechny je možno zmínit nejmenovanou pražskou projekční kancelář specializovanou na dopravní infrastrukturu, projektanta neblahého konceptu komunikace S 11 zvané „pravobřežní“ (zadání KÚ Zlín) v parametrech rychlostní trasy rozdělující městskou krajinu, která svým dlouholetým působením ve službách radnice zmařila přípravu potřebného reálného záměru, nebo možnost zisku evropských dotací.
Vraťme se nyní k technologii výkonu moci týkající se oblasti územního plánování prostřednictvím hlasování v Radě města. Jsme toho názoru, že existují oblasti společenského vědomí, jež nelze relativizovat například hlasováním, aniž se tím nevystavíme zpochybnění základního hodnotového systému, světonázoru. Zajisté sem náleží morální kodex, právní řád, přírodní zákony a dosažený stav přírodních, společenských věd, historická zkušenost, umění. Všechny tyto oblasti jsou zastoupeny v oboru lidské činnosti nazývajícím se urbanismus, představující průběžné přizpůsobování městských, venkovských sídel a krajiny měnícím se potřebám společnosti. V historických dobách, kdy hlavní úlohou architekta byla ochrana města před vnějším ohrožením, byla dělba odpovědnosti v evropském prostoru ustálená. Dnes, kdy hlavním problémem městské civilizace je neúměrný místní automobilový provoz, se dělbou kompetencí v rámci územního plánování řadíme k překonaným formám uspořádání společnosti a dosažený stav vývoje měst v období posledních dvaceti let tomu odpovídá. Jestliže obecní sbory přehlížejí (s tichou účastí části odborné veřejnosti) vlastní obsah oboru, jehož historie, kodex a teorie sahá ke kořenům civilizace, pak tímto mechanickým přístupem, který není více než manipulací s pozemky, lhostejno zda v dobré víře, pracují uprostřed současných objektivních společenských, hospodářských, environmentálních trendů na kolapsu městské civilizace, ztrátě prostupnosti městské krajiny, zhroucení místního provozu, které není v zájmu nikoho, nejméně pak těch zájmových skupin, které jej svým laickým přístupem připravují. To se vztahuje při vědomí ztráty množství potenciálních možností pro zlepšení poměrů na místní silniční síti za posledních třicet let v plné míře na Zlín.
Dostavba Náměstí Práce a změna dopravního řešení, návrh regulačního plánu centra města, Chládek - architekti, 2010
ZPŮSOBY ZHOTOVENÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU. Naše moderní tradice v pěstování teoretické stránky oboru sahá od utopických vizí z počátku průmyslové revoluce, přeměny středověkých sídel na centra průmyslu, obchodu, správy, školství, přes meziválečnou etapu vývoje systémů zastavění u sídel městského typu poučenou evropskými vzory, až k poválečným teoretickým pracím vedeným ve skrytu do konce 60. let mimo oficiální proud významnými osobnostmi z oblasti tvorby městského prostředí (B. Fuchs, J. Kumpošt, J. Hrůza a další). Autoři teorie regionálního (vztažného) plánování se inspirují objektivními trendy provázejícími přechod na intenzivní formy hospodářství, změnou struktury zaměstnanosti, zachováním rovnovážného stavu městské přírody, navrhují reakci půdorysu města na prudký nárůst dopravy, apod. Jejich práce se stává zdrojem pracovního studia autorů, kteří se nesmiřují se zjednodušeným výkladem Aténské charty (1934), na jehož základě stojí metodika VÚVA.
Krajské a místní úřady jsou pověřeny funkcí pořizovatele územně-plánovací dokumentace v měřítku regionu, sídla, městské části. Co je však rozhodující pro územní plánování měst jako jsou Hradec Králové a Zlín, jež se v prvé půli 20. století vymykají z běžného průměru stavební a urbánní kultury? Je to kvalita zadání pro pořízení územně-plánovací dokumentace a výběr zpracovatele návrhu. Je to soubor konkrétních návrhů a opatření, odvozených z postavení sídla v sídelní struktuře, v reakci na konkrétní objektivní vývojové trendy. Posud je běžné, že zadání, jímž se obsah územní dokumentace ze zákona řídí, vzniká vlastními silami zadavatele a je snůškou požadavků jednotlivých odborů radnice. Takový elaborát je poté podkladem pro práci projekční kanceláře vzešlé z výběrového řízení na zpracovatele, kde hlavní roli hraje úroveň cenové nabídky, což upřednostňuje konformní projekční kanceláře. Celistvé zadání územně-plánovací dokumentace výše jmenovaných případů může vznikat jen kreativní cestou jako výsledek ideového urbanistického návrhu soutěže, rozhodované porotou s účastí vysoce kvalifikovaných odborníků v oboru. Podle výsledků urbanistické soutěže se rozhoduje o zpracovateli návrhu na základě nejvyšší dosažené kvality.
Jedině tímto způsobem je též možno ze zadání vyloučit hrubé koncepční omyly, které jsou zde zastoupeny formou politických proklamací, memorand, které předurčují obsah příštích prací, deformují celkový koncept. V příštím příspěvku se budeme zabývat záměrem na zřízení pravobřežní komunikace označované S11, nebo R 69 obsaženém v zadání územního plánu (Dopravní generel Zlínského kraje, 2010), jako jeden z požadavků nadřízeného úřadu na řešení regionální dopravní infrastruktury, jehož koncepce komplikuje obsah územně-plánovací dokumentace v měřítku sídla nebo jeho části.
Zdeněk Chládek, architekt
