Náměstí Práce ve Zlíně
NÁMĚSTÍ PRÁCE 1927-2010
Zlínské náměstí Práce, druhý společenský střed města, vzniká z potřeby kulturní, společenské a obchodní vybavenosti pro rychle se rozvíjející průmyslové město. Prostor náměstí je vymezen okrajem továrního areálu s dominantou budovy č. 21 a souborem veřejných staveb řazených ve volném způsobu zástavby. Z dopravních staveb do prostoru zasahuje frekventovaná třída Tomáše Bati, západní hranu lemuje ulice Březnická.
Prostor náměstí Práce
V roce 1927 je postaven objekt Tržnice (Firma A. Jambor), v letech 1932 až 1933 vznikají objekty Obchodního domu a Velkého kina od architekta Františka L. Gahury a Společenský dům (Hotel Moskva) od architekta Vladimíra Karfíka. Náměstí slouží jako prostor pro shromáždění a místo k odpočinku zaměstnanců továrny. Část pod Velkým kinem je využita jako dopravní terminál autobusové dopravy.
V průběhu let 1935 – 1942 vzniká v ateliéru Františka L. Gahury řada návrhům na řešení náměstí. Architekt navrhuje dostavbu západní fronty, čímž prostor získává symetrickou podobu se Společenským domem doplněným o další objekty v jeho těžišti. Další řada návrhů vzniká na základě soutěže vypsané v roce 1940 za účasti výrazných osobností Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára a Emanuela Hrušky. Později přichází se svým návrhem na dostavbu náměstí Jiří Voženílek, jako součást řešení Regulačního plánu Zlína z roku 1947. Otázka náměstí Práce je znovu otevřena v roce 1968, kdy město Gottwaldov vypisuje urbanisticko-architektonickou soutěž na řešení centra. První cena není udělena, druhou získává návrh architekta Jiřího Gřegorčíka s kolektivem, který o rok dříve vítězí v soutěži na zástavbu Jižních Svahů. Poslední v řadě soutěží, která se dotýká náměstí Práce, je vypsána v roce 2005 v ploše takřka celého centra, jako podklad pro zpracování jeho Regulačního plánu. Jsou uděleny dvě snížené první ceny pro zlínské architekty Zdeňka a Pavla Chládka a pražský kolektiv architekta Jaroslava Bedrny.
I přes rozdílnou investiční míru a společenské poměry, ve kterých návrhy vznikaly, není těžké vysledovat jistou shodu v přístupu k řešení. Velká většina návrhů napřimuje ulici Březnická oddělující severozápadní část náměstí a dostavuje jeho západní frontu. Je zřejmé, že náměstí Práce nečeká pouze na nový povrch, ale na komplexní řešení všech provozních, prostorových a historických souvislostí.
Poslední pokus o dořešení náměstí Práce přichází v březnu letošního roku. Nejedná se ani o architektonickou soutěž ani o prosté výběrové řízení. Magistrát města Zlína oslovuje společnost AI-DESIGN architekty Evy Jiřičné na vypracování studie úprav centra Zlína. Jako argumenty přichází zmínka o logické návaznosti na kongresové centrum a možnost využití zbylých 150 miliónu korun ze stavby kongresového centra. Uvedená logická návaznost se jeví zcela formální, vzhledem k tomu, že náměstí Práce je od kongresového centra odděleno více než šedesáti metrovým zeleným pásem Gahurova prospektu. Také je zarážející, že Magistrát města Zlína přichází s výběrem společnosti AI-DESIGN, přestože její zaměření je architektura, interiéry a design a na internetových stránkách společnosti AI-DESIGN a EVA JIRICNA ARCHITECTS není jediná reference na řešení veřejných prostor.
Je nepochopitelné, proč se Magistrát města Zlína vzdává možnosti vypsat urbanisticko-architektonickou soutěž a za účasti odborné poroty a zástupců města vybrat to nejlepší řešení z řady předložených návrhů. Samotné zadávací podmínky a rozsah řešeného území poukazují na vůli zabývat se pouze úpravou povrchu, bez ambicí dořešit nezbytné provozní a prostorové souvislosti. Za těchto podmínek se však vynaložená investice stává překážkou pro budoucí adekvátní zásah.
Rozsah řešeného území zadaný společnosti AI-DESIGN, březen 2010
Causa náměstí Práce ukazuje na přetrvávající nízkou míru pochopení místních kulturních souvislostí a vede k dalšímu nekoncepčnímu nakládání s veřejným prostorem města. Představuje snahu zadavatele formovat veřejný prostor na základě osobního vkusu, namísto hledání ideálního řešení vycházejícího z odborné diskuze.
OS aARCHITEKTURA
